Akordy, kterými doprovázíme písničky na nějaký harmonický nástroj – piáno, kytaru apod., zapisujeme pomocí takzvaných akordových značek.
Mezi další nejčastěji používané akordy patří mollové akordy. Ty nám znějí spíše smutně a vážně a značíme je buď velkým písmenem plus malými písmeny mi. Například akord A moll se značí ve zpěvnících nebo v notovém zápisu Ami.
Můžete se setkat i s jiným zápisem – Am, A -, A moll, ami.
Každý mollový akord je trojzvuk složený z malé a velké tercie nad sebou. Zmíněný A moll akord má tedy tóny A, C a E. Tóny A a C tvoří interval (výškovou vzdálenost mezi dvěma tóny) malou tercii a tóny C a E tvoří interval velkou tercii.
I v případě, že akord hrajeme třeba na kytaru přes všech šest strun, akord má stále jen tři tóny, jen některé jsou zdvojené nebo dokonce ztrojené.